Ó DanaNise......

11. května 2007 v 23:36 | margaret |  každodennost(deník)
Denis o mně tvrdil, že mně má rád.......a já si říkala....jak může mít rád někoho koho nezná.....protože sama jsem se neznala...dále tvrdil ať nejsem smutná, že člověk má být šťastný....a já posledlá vizí Jana Zrzavého.....jsem se oddávala smutku...až s Denisem jsem pochopila, jak smutek může být strašlivý....až s Denisem....jsem začala mít doopravdický smutek.....a také doopravdické šťestí.........teď už je Denis jenom etapa, jen součást mé minulosti....určitě z mnoha jeho názorů..budu ještě dlouho čerpat, i když z ledasčim nesouhlasím.....říkal také, že je důležité pojmenovat to, co nás flustruje......a já teď trpím strašlivou úzkostí, z několika důvodu.....a dobře vím, z kterých.......protože soudobé umění mi příjde nesmyslné......protože se do něj dostává rychlost dnešního světa, veškerá masovost...a tak postrádá tu svojí unikátní snovost, tu svojí unikatní jedinečnost.......tu svojí krásu...která umění odlišuje od vnějšího světa.......dnes znamená v umění ukazovat veškerou škaredost.......možná je to dáno tím, že žijeme ve světě.....kde je vlastně všechno krásné a na doopravdické utrpení se zapomíná.......tedy, potom má umění smysl......ale ne na naší škole...kde jsme jen loukami....světonázoru......kde se nesnažíme o vlastní nahlížení......ale jen odříkáme už řečené........b)možná to je také dáno tím, že já sama se necítím být vhodným zprostředkovatelem umění.....vždyť jsem zdravý jedinec......komunikativní.....spontální.......proč tedy kušovat do oboru....který patří duševním mrzákům?? lidem sklíčeným úzkostmi a depresemi, halucinacemi.......pro něž je vlastně tato práce součásti terapie....snahy jak se aspoň kouskem sami sebe dostat do tohoto světa?.......souvisí s tím c) nezabiju tím své přemýšlející schopnosti.........nezačnu se jen dívat? nestanu se jen loutkou? jsem vhodným nástrojem umění!!! vždyť ještě do nedávna jsem toužila být sociologem, nebo žurnalistou, spisovatelem......tedy štetec nebylo jediné médium......které jsem vnímala.......a s tím související d) můžu já celý život vlastně dělat svůj vlastní koníček? když jinde lidé hladový? když musí být prostitutkami? pracovat ve fabrikách? aby měly, co do úst?....není to až příliš velké pohodlý?..a je to jenom tím v jakém světě žiju., kde se dostává zábava.....před všechno ostatní........žádná touha po vykoupení, to nepříjde užíj si, co to dá.......vnímej rozkošnicky.....si užívej každého okamžiku (ale, co když tím zabíjím okamžik něho jiného?).......a další a další kusy.....létající kolem mně další body flustrace..........
nejsem v tom dostatečně dobrá
nevěřím si
rodiná kritika sobectví - ha, umělci jsou sobci!!!
..........ale proč se tím trápit.......v životě mužu dělat to, co budu chtít......ale jen dobrému umění se musí sloužit...a to je těžká věc........je umění zdrojem bytí samasebou?a nebo ubití?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kecalka-eště jednou jednou Kecalka-eště jednou jednou | 12. května 2007 v 0:15 | Reagovat

Aj aj aj....a je vskutku ten svět tak pohodovej v současnu. Není dneska každý rád dyž si odpočine od přebytku informací...někde ve snové realitě..když se zbaví všeho toho stresu s mobbingu v práci, z neustálého soupeření nejen s lidma okolo, ale semsebou samým? a nemůže být umění také médiem reality? tedy myslím to výtvarné..otvírat oči těm, kteří je maj slepené? nebo cestou do duše člověka, vždyť jindy na to není čas..ne umění má svou funkci..vždy a všude..od pravěku po futurověk!

a ohledně tebe..loutkou bys byla i dybys zasvětila svůj život třebas matematice..jak pravil Denis a v tom měl pravdu, je to věcí tvého rozhodnutí, tvé volby, tvých snah, tvého vidění světa..úplná svoboda neexistuje a existovat nebude..Byl by to ináč chaos, mnohé probíhá přes "kompromisy", přes poťouchlé dohody, kdy musíš z něčeho chtě nechtě ustoupit a  dycky tu bude tedy nějaký diktát..zoufalý a ne zcela aplikovatelný na všechno..a tedy nějak omezující..

Mmch bavili jsme se se spolubydlama o 1984. Orwellovou myšlenkou je též ovládnutí lidí skrz jazyk, konkrétně skrz jeho zúžení jen na to konkrétní, kde neexistují individuálně značně odlišné pojmy jako svoboda, umění, sobectví, práce(já ji beru dost abstraktně) apod. Říkaly tomu nesvoboda a mne as nesvoboda přijde v tomhle věku to nekonečné mnoho slov, která mne lecckdy dělí na tisíce mil od ostatních. Jak jsem byla hloupá, myslela jsem, že vysvobození člověka se bude dít za pomoci zúžení slovníku do té podoby, kdy si šici porozumí, kdy budou šici mít stejný nebo hodně podobný konotát, jenže tomu nelze, protože v tu chvíli tu bude diktát, jak chápat...takže se musím s tím vším smířit a juchat z toho, že budu-li se snažit třebas mi někdo z vás porozumí

2 Lukáš W, Lukáš W, | E-mail | Web | 12. května 2007 v 13:22 | Reagovat

Člověk je problematický tvor - nikdy není spokojený. Zároveň musí v tzv. praktickém životě (což je výraz materialistického hňupa), plnit určité povinosti, jejichž výsledek jsou peníze. Málokdo vnímá peníze jako nutné zlo. Málokoho uspokojí pouhá osamocená procházka přírodou. Lidé chtějí mnoho. Když už do lesa, tak na pořádném koni, v luxusním Ferrari, po boku nejkrásnějšího muže, nebo ženy, v nejdražším obleku a s nejšťastnějším pocitem a nejdražším fotoaparátem, aby se mohli vyfotit se vším luxusem, v nádherném lese, který už opravdu nevnímají. Skromnost je pro mě základem a hodně mě naučila. Obracet se ke světu tím způsobem, že ho začneme rozebírat, nás zcela zničí a ponoří do bezedné hloubky. Lze se ničit dobrovolně, ale zároveň zbytečně. Věřím v zvířeckost člověka, která je neměnná. Postavíte-li přede mě lva a člověka, více se budu báti člověka. Takže tedy: má cenu se hrabat ve světě, který je způsobován tvorem, jménem Člověk? Změnit povahu lidstva nemůžeme a ani to nestojí za pokus... 95% lidstva, tzv. stádo (v mém pojmu), opravdu táhne ve své povrchnosti a jednoduchosti za jeden provaz a tím ničí okolí i samo sebe. 5% jsou odlišní jedinci, ať už přecitlivělí, vyloženě dobří, neškodní lidé... kteří se trápí tím, že jsou nuceni podléhat mase, nebo jsou odstrkávání kvůli nepochopení, tak tato situace zůstává stále aktuální i do daleké budoucnosti.

   Co se týče umění - je to věc názoru (přičemž co člověk, to 1 pravda). Můj názor je ten, že umění by skutečně mělo upozorňovat na krutou realitu doby a její nedostatky, případně na její klady. Je- li tato doba surová, drsná, hrubá a agresivní, nemůžeme čekat od umění nic jiného, než bláto, chaos a chladnou ocel. Západy slunce, krásné růže a podobné romantické obrazy by v dnešní době, v dnešním umění vyzněly kýčovitě a naivně. Umění se dělá dnes opravdu místy velmi dobré, ale bohužel to člověka nemůže naplňovat tak, jako obraz od renesančního mistra. Chybí estetika a něha.

   Často se stává, že člověk, neznalý umění, vstoupí do galerie s tím, že se podívá na moderní umění. Odchází zcela rozladěný, zmatený a cítí vnitřní chaos... Není naplněn, ale rozrušen. Na jednu stranu je to logické - Je-li umění odrazem aktuálního stavu doby, nemůže ho umění hladit, ani hýčkat v romantisujících barvách a pohledech krásných madon.

   Poznal jsem, milá Markétko, že je dobré dobu a svět plně přijmout jen v těch případech, které jsou nutné a které nám zajišťují přežití. To ostatní je na nás. Mám svůj svět, který jsem si vytvořil jako obranu a ve kterém se cítím dobře. To, že ho někdo uzná nebo neuzná, odsoudí nebo mě špiní pomluvou, že jsem blázen, nenormální, nespolečenský tvor, to mě opravdu nezasahuje příliš hluboce, protože na to, co miluji a co mě naplňuje, nikdo nemůže... Neradím k úniku od světa do jiné reality, ale radím k skromnosti a smíření se se stavem doby a světa.

To bychom se později museli zbláznit z faktu, že to, co tady celé miliony let budujeme (v.umění, hudba, literatura, věda, atd.) jednou zcela zmizí, díky vyhasnutí slunce, nebo zmenšování vesmíru a srážce planet. Filosofové viděli většinou pravou realitu a to je muselo užírat... Zbytečné přemýšlení je zbytečné. Radost z života je pro mě i maličkost - jít na louku, povídat si s květinou a vědět, že je živá a vnímá mě. Cítit souznění s přírodou. Je třeba spojit člověka s přírodou... Chybí zde sounáležitost.

Zároveň není dobré být zaslepencem. Je třeba bojovat pro své dobro a pro svůj svět.

Tvůj kamarád Lukáš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama